Pustili jsme Rybičky do lesa…

Když se děti učí o houbách a přírodě, učebnice a povídání si o nich ve školce prostě nestačí. Tou nejlepší, nejživější a nejbarevnější učebnou je totiž samotný les! A tak se naše třída Rybiček vydala do lesa u Stranného, aby na vlastní oči a kůži prozkoumala, co všechno se teď na podzim v přírodě ukrývá.

A že bylo na co koukat!

S košíky v terénu: Malí velcí houbaři

Děti se s nadšením proměnily v opravdové mykology. S otevřenýma očima a napnutými smysly prohledávaly lesní podrost a s hrdostí objevovaly první úlovky. V košíkách nám nakonec přistáli krásní hříbci, babky, klouzky i žlutavé lišky.

Nešlo ale jen o sbírání. Naše malé houbařky a malí houbaři už moc dobře vědí, že les není jen supermarket plný dobrot, ale živý organismus. Když děti narazily na červené muchomůrky s bílými puntíky, sice je obdivovaly pro jejich krásu, ale jednohlasně se shodly: „Tyhle sice zdobí les, ale trhat, jíst ani ničit je nebudeme!“ Právě v takových chvílích se učíme to nejdůležitější – respektu k přírodě, její ochraně a vnímání souvislostí.

Z lesa rovnou do kuchyně (a do fantazie)

Po návratu do školky dobrodružství rozhodně nekončilo. Vůně lesa nás provázela celým dalším dnem a přirozeně jsme se přesunuli k povídání o tom, co s úlovky dál:

• Jaká dobrota se dá z hub připravit?

• Budeme vařit tradiční houbovou polévku, voňavou smaženici, krémovou omáčku, nebo zkusíme houbové řízky?

Možností je spousta a dětská fantazie pracovala na plné obrátky.

Proč to takhle děláme?

Dopoledne plné pohybu na čerstvém vzduchu, radosti, pozorování a nových poznatků ukázalo přesně to, v co věříme. Když si děti mohou na věci sáhnout, prozkoumat je zblízka a prožít je na vlastní kůži, učí se úplně jinak. Znalosti se jim nezapíší jen do paměti, ale hlavně do srdce.

Naše školka je zkrátka místem, kde se učíme nejen ve třídě, ale všude tam, kde příroda sama vypráví své příběhy.